NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Téměř čtyři roky stačily uplynout, než nás mohelničtí SCENERY poctili následníkem debutu "The Drowning Shadow Of Mankind", na němž se předvedli coby instrumentálně nabušená thrash-deathová úderka, které rozhodně není cizí odkaz veličin jako CYNIC, ATHEIST nebo Chuldinerových pohrobků DEATH. Bohužel, u nás kapely techničtějšího ražení nemívají na růžích ustláno. Nahrávka tak putovala mezi hudbymilovný národ pouze vlastním nákladem, bez zázemí nějakého šikovného „labílku“ a jak vidno, ani novinku snazší cesta k posluchači nečeká.
Nu což, buďme rádi že u nás podobné desky vůbec vycházejí. Je to takové moderní donquijotství, ale o to sympatičtější, pochopitelně. Na vrub s tím souvisejícího nedostatku financí nutno připsat i „hodnější“ a „plošší“ zvuk z domácího studia; na druhou stranu zase lze v té čistotě krásně vychutnat eskapády jednotlivých nástrojů. A nudit se rozhodně nebudete. Od přivítacích akustických kytar, které na padrť rozmetají stopky úvodní "Changes Pt. I", přes instrumentálku "Temple Of The Sun" až po závěrečnou "The Message Of Light". V řadách „Scenérie“ registrujeme novou posilu v podobě řvouna Petra. Kromě mikrofonu obhospodařuje i klávesy, ovšem jejich funkce tady spočívá pouze v občasných podkladech, spíše takový malý bonus navíc, nic moc podstatného. Melodické kouzlení tedy leží na kytaře a subjektivně mám přece jenom pocit, že větší košatost aranží by nahrávce prospěla. Už z důvodu zvukové plnosti. Odpustil bych si i přespříliš rytmických zvratů, které v některých skladbách působí až rušivě a vytvářejí tak dojem značné rozkouskovanosti materiálu. Přitom taková šestá v pořadí "We Can…" má ingrediencí ideální množství a byť slídí v revíru samotného Chucka, šlape skvěle (basa čaruje!). Malé pihy na kráse ovšem nemohou ovlivnit výsledek a ten je v případě SCENERY samozřejmě hodně v pořádku.
Pro milovníky technicky nápadité hudby a přemýšlivých textů povinnost. Pravda, dostat se k této nahrávce bude pro každého jednotlivce krapítek složitější, než navštívit nejbližší obchod s cédéčky, o to větší však následná radost a uspokojení z poslechu. I přes nepřízeň osudu je totiž údělem silných nastavit bouři obě tváře a vytrvat. Vůbec nepochybujte o tom, že mohelničtí mají síly na rozdávání. Koneckonců, posuďte vlastními slechy.
Škoda místy až přílišného "rozsekání" materiálu, protože jinak jsou SCENERY přesvědčiví a technicky výborně vybavení muzikanti, kteří se hrdě hlasí k odkazu mistra Chuldinera a jemu podobných ekvilibristů. Poslech vám jasně dokáže, že to jde i v Čechách!
7,5 / 10
1. Changes (Part 1)
2. Under The Surface
3. Graves Without Names
4. Temple Of The Sun
5. Philosophy Of Ages
6. We can...
7. Atmosphere
8. The Message Of Light
Continuity (2006)
Philosophy Of Ages (2002)
The Grimoire Of Exalted Deeds (kompilace) (1999)
Inferno ... Volume I (kompilace) (1999)
The Drowning Shadow Of Mankind (1999)
Scenery (demo) (1996)
Vydáno: 2002
Vydavatel: samovydání
Stopáž: 37:23
Produkce: SCENERY
Studio: Home studio
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.